Karel IV. mezi námi

V letošním roce jsme v naší zemi svědky mohutných oslav 700. výročí narození českého krále a císaře říše římské Karla IV. Konference, publikace, výstavy, slavnostní zasedání, pořady v médiích, zejména v televizi, seriál v Lidových novinách, možnost spatřit opět korunovační klenoty, přednášky odborné i popularizační, Karel IV. ve filmu, zábavné i poučné akce pro veřejnost, to vše signalizuje vnímání Karla IV. jako osobnosti, hodné úcty, obdivu a poct. Proč právě Karel IV.? Proč ne např. Přemysl Otakar II., Jiří z Poděbrad, František Josef I. či další panovníci, spjatí s osudem českých zemí?

Naskýtá se řada odpovědí. Sedm století, která uplynula od doby vlády Karla IV. je dlouhá doba, během níž jsou panovníkovy činy, jehož pověst nekazí žádné válečné hrůzy a jiná zvěrstva,  když ne idealizovány, tedy posuzovány  shovívavě.

Nejslavnější a nejznámější budoucí český král Karel IV. se narodil v Praze 14. května roku 1316 časně ráno, asi mezi čtvrtou a půl šestou.  Nestalo se tak na Pražském hradě, jak byste si možná mysleli; Pražský hrad byl po požáru celý pobořený a zchátralý. Královské miminko spatřilo světlo světa v jednom z dobře vybavených staroměstských měšťanských domů, možná ´U kamenného zvonu´ na dnešním Staroměstském náměstí. Všichni se radovali, vždyť po dvou dcerkách a šestiletém manželství se konečně narodil právoplatný dědic trůnu. 30. května byl slavnostně pokřtěn v bazilice svatého Víta mohučským arcibiskupem Petrem z Aspeltu, který v tu dobu pobýval v Praze.

Historikové o něm později napsali tisíce stran odborných publikací. Karel IV. jako nekontroverzní osobnost. Po matce Přemyslovec, tedy nositel rodové tradice. Symbol prosperity a míru. Diplomat. Zakladatel první zaalpské univerzity, Nového Města pražského,  stavitel Karlštejna, pozdější schrány korunovačních klenotů. Jeho jméno nosí další hrady a hrádky, kláštery, města či náměstí: Karlovy Vary, Karlovo náměstí, Karlův most, Karlsberg  - dnes Kašperk, Karlshaus – dnes Hrádek u Purkarce, Karlskrone neboli Radyně, Karlov – klášter na Novém Městě pražském, Karlsbrunn (Karle) u Litomyšle, Karlsburg (Tepenec, Twinenberg) u Olomouce, Karlsfried u Žitavy…

Je vůbec možné nalézt a napsat o Karlu IV. něco nového? Má smysl rozvíjet další aktivity na poli popularizačním? Co ještě může karlovská doba poskytnout nám, lidem 21. století, kromě přísně vědeckých prací a pomíjivého sentimentu, plynoucího z obdivu člověka, který žil svůj život před sedmi staletími v nepřetržité a tvrdé službě středověkému českému státu a Evropě?

Může to být například Institutio Didactica Carolina jehož sídlem bude objekt Statek Kuchař. Statek je nedaleko Karlštejna, v obci Kuchař a o jehož cílech a úkolech zde bylo a bude ještě mnohokrát promluveno.

A v souvislosti s obcí Kuchař se nabízí téma krajina. Mikrokosmos, opředený pověstmi, nebo široký geografický horizont, odpovídající znalostem panovníka, cestujícího kontinentem za svými idejemi za svým posláním.

Jaká byla, krajina středověkého panovníka?

Karel IV. spravoval pod svou vládou řadu zemí pod společným názvem Země Koruny české, Koruna česká nebo latinsky Corona regni Bohemiae (poprvé  tento název použil již Jan Lucemburský již v roce 1329.) Patřily k nim Království české, Morava, Slezsko, Lužice, Braniborsko, část Horní Falce; kupoval hrady, panství a města ve Fojtlandu, Míšeňsku, Duryňsku, Meklenbursku, Bavorsku  i v Horní Falci. Po jeho smrti nedokázal jeho nástupce a syn Václav IV. udržet všechna zděděná území v celistvosti. Země Koruny české však přes další územní ztráty přetrvaly jako státoprávní pojem až do roku 1918.

V době vlády Karla IV. panovalo ve střední Evropě poměrně příznivé, teplejší klima, i když koncem 14. století se začaly projevovat náznaky budoucí malé doby ledové. Intenzívní srážková činnost způsobila vysokou hladinu spodní vody, podmáčené půdy, vznik rozsáhlých bažinatých oblastí s mokřady. Vodní toky spojovaly jako dopravní tepny odlehlé krajiny, tvořily hranice mezi územními celky a v dobách ohrožení přirozené překážky proti nepříteli. Lidé si vody vážili a pečovali o ni. V pramenech a studánkách uctívali svá božstva. Ještě v raném středověku obětovali duchům, sídlícím ve vodách, stro­mech a kamenech. Voda spolu s ohněm měla očistnou moc v boji se strachem a démony nebo ve sváteční dny. Lidé stavěli jezy, odstraňovali překážky v řečišti a snažili se o jeho čištění. Karel IV. nařídil po roce 1366 prolomení pevných jezů a zřízení prvních propustí. Na jejich údržbu a úpravu říčních břehů, dohlíželi od 14. století zemští mlynáři. Tehdejší společnost si vážila lesů, les byl zdrojem dřeva, obživy, útočištěm, ale i původcem strachu z neznámých démonů. Neprostupné pohra­niční hvozdy a lesy bylo možné překonat zemskými branami podél říčních pramenů nebo v průsmycích – sedlech – mezi horskými hřebeny. Cesty byly hlinité, jen projeté, málo upravované, přechod vod­ních toků umožňovaly brody, přívozy a dřevěné mosty, přes močály a bažiny byly kladeny dřevěné hatě, místy ploché kameny. Z centra i do centra českého státu, Prahy (Pražského hradu) směřovaly ze všech světových stran důležité zemské stezky a vytvářely hvězdicovitou síť. V obydlené krajině se nacházely vsi, města, hrady, tvrze a kláštery.

O sto let později napsal o krajině Karlova království nepříliš lichotivě italský humanista Enea Silvius Piccolomini, pozdější papež Pius II., slova: „Čechy, ležící na barbarském území za Dunajem, jsou téměř celé vystaveny severnímu větru. Ze všech stran je obklopuje les. Krajina je to velmi chladná, oplývá rybami a stády dobytka, je také bohatá ptactvem, zvěří a obilím. Místo vína se pije opojný nápoj, který nazývají pivem. Lid celého království je oddán opilství a obžerství, je náchylný k pověrám  a dychtivý novot.“

Jaká ale byla krajina středověkého kuchtíka ve vesničce Kuchař nedaleko Karlštejna? Existoval vůbec šikovný kuchtík nebo je plodem lidské fantazie, legendy, spjaté s tamními lesy, loukami a staveními?

Krajina kolem Karlštejna byla převážně odlesněná a obdělávaná, ale to neznamená, že by pole a louky nestřídaly drobné smíšené lesíky. Blízká Berounka se původně nazývala „Mže“. Nejbližším královským městem byl Beroun, nejbližšími královskými hrady (kromě Karlštejna) Tetín, Nižbor, Hrádek (Křivoklát) a Žebrák. Krajinou se vinula zemská cesta z Prahy do Řezna a Norimberku. Karel IV., který se podle pověsti setkal ve vsi Kuchař s legendárním kuchtíkem, cestoval s dvorským maršálkem, jímž byl např. Bušek ml. z Velhartic. Doprovod tvořili šlechtici a bohatí měšťané, poradci, diplomaté, úředníci i početné služebnictvo.

Kuchtík v prosté tunikové sukni z režného plátna, ve volnějších nohavicích, bos, možná při setkání nabídl Karlu IV. v kabátci, zdobeném pásem, zavěšeným na bocích s měšcem s penězi a kordem, svoji vyhlášenou pochoutku - placky pečené v popelu s kysaným zelím, ovčí sýr a pšeničné pivo.

Byla to pravda? Nebyla?

I kdyby nebyla, tento příběh nám bude připomínat slavné období našich dějin za vlády Karla IV.,  významného českého panovníka a obohatí naši  mysl o vnímání historických kořenů. Z nichž čerpáme naši národní a regionální identitu, tolik potřebnou zejména v současné neklidné době.